Zvlhčovače

Energetický štítek

Zvlhčovače nemají oficiální evropský energetický štítek.

Jak vybrat zvlhčovač?

Doporučená vlhkost v obydlených místnostech je 40 až 55 %. Pro zjištění vzdušné vlhkosti slouží vlhkoměry nebo kombinovaná zařízení měřící teplotu, vlhkost a další parametry. Vlhkost se mění s ročním obdobím, v zimě je vzduch sušší než v létě. Vlhkost nižší než 30 % je pro pobyt v místnostech nevhodný a nezdravý. V takovém prostředí se zvyšuje pravděpodobnost infekcí a zánětů, některé lidi může trápit štípání dýchacích cest nebo očí. Naopak vzduch s vlhkostí více než 60 % může vést postupně k tvorbě plísní.

Před pořízením zvlhčovače je tedy vhodné se nejdříve seznámit s tím, jakou vlhkost v bytě máme. Pokud je v bytě skutečně suchý vzduch (stabilně pod 40 %), můžeme před pořízením zvlhčovače zkusit ještě několik opatření. Zejména v zimě je důležité pravidelné větrání. Větrání by mělo být výrazné, ale ne příliš dlouhé, aby zbytečně neunikalo teplo z místnosti. Pro zvýšení vlhkosti jsou také vhodné pokojové rostliny. V neposlední řadě je možné v místnosti sušit prádlo. Naopak při zvýšené vlhkosti (stabilně nad 60-65 %) je vhodné používat adekvátní odvětrávání páry (např. z kuchyně nebo koupelny) a důsledné větrání. Před pořízením zvlhčovače se tedy ujistěte, že nebude zvyšovat vlhkost nad 60 %.

Pokud nepomáhají alternativní řešení (větrání, rostliny, atd.), pomůže vám zvlhčovač. Jaký zvlhčovač chceme vybrat? Měl by:

• být účinný (vybírejte ze stránky Úsporné spotřebiče),
• být co nejtišší (seřaďte si spotřebiče dle hlučnosti),
• zvládnout zvýšit vlhkost pro danou místnost (viz doporučená velikost místnosti).

Druhy zvlhčovačů

Existuje několik způsobů, jakými lze zvlhčit vzduch. Jaké druhy zvlhčovačů existují a jaké mají výhody a nevýhody?

• Parní zvlhčovač – odpařování vody pomocí topného tělesa. Výhodou je čistota páry a tedy hygienické zvlhčování vzduchu, nevýhoda je jednoznačná značná spotřeba a případně také možnost opaření horkou párou. U tohoto druhu je vhodné čištění nebo použití destilované vody.
• Ultrazvukový zvlhčovač – vibrace na velmi vysoké frekvenci způsobují studené odpařování. Výhodou je nižší spotřeba než u parních zvhlčovačů, nevýhodou jsou minerály a případné další látky, které se s vodou odpařují. Vhodné je pravidelné čištění nebo užití destilované vody, aby se zvlhčovač nezanášel.
• Zvlhčovač s přirozeným (studeným) odparem – přirozenému odpařování zde pomáhá ventilátor a vyšší povrch, z kterého se voda odpařuje. Výhodou je nízká spotřeba, jednoduchost a přirozený odpar adekvátní pro danou teplotu, nevýhodou je nutnost čištění a měnění vnitřních kazet. Tento druh zvlhčovačů je jediný, který uvádíme na webu Úsporné spotřebiče, protože se jedná o nejúčinnější produkty.

Všechny druhy přístrojů, především ale parní a ultrazvukové, se doporučuje provozovat s adekvátním řízením dle aktuální vlhkosti. Zvlhčovač by tedy mělo být možné nastavit na požadovanou vlhkost, po jejímž dosažení se automaticky vypne.

Údržba

Pro dlouhodobou a hygienickou funkci zvlhčovače je potřeba pravidelná údržba a čištění dle pokynů výrobce. Může se jednat o pravidelnou výměnu kazety a čištění přístupných částí zvlhčovače. V případě ultrazvukových zvlhčovačů je nutné pravidelné čištění plochy membrány přiloženým štětečkem.

Doporučená kritéria

Úsporné spotřebiče doporučují energeticky efektivní zvlhčovače, které pracují pouze na principu vypařování za nízké teploty. Mimo to, že jsou tyto zvlhčovače energeticky efektivní, jsou také bezpečné, protože nepředstavují žádné riziko opaření (což je obvyklé u zvlhčovačů, které vypouští horkou páru), ani se neusazuje v místnosti vodní kámen jako u ultrazvukových zvlhčovačů. Zvlhčovače na principu horkého vypařování jsou levnější, ale celkové náklady v rámci životního cyklu jsou mnohem vyšší.

* převzato z projektu Topten.eu