Firmy a organizace se často rozhodují při malých i velkých nákupech pouze na základě nejnižší ceny. Princip nejnižší ceny je používán navzdory tomu, že tímto způsobem vybrané produkty přinášejí velmi často vyšší provozní náklady, spotřebovávají více energie a více materiálu. Stejně tak tento princip nezohledňuje produkci odpadů, emisí, znečišťování životního prostředí a z toho vyplývající zdravotní dopady.
Zvolte si jinou cestu výběru výrobků a ušetříte energii, zoptimalizujete náklady a vaše podnikání bude efektivní a šetrné vůči životnímu prostředí. Následující text popisuje jak v procesu hromadného nakupování zohlednit náklady na životní cyklus výrobků a kritéria dopadů na životní prostředí.
Tipy pro výběr energeticky úsporných modelů pro zadavatele veřejných zakázek
| Kategorie výrobků |
Zásady (PDF) | Rok aktualizace |
|
|
Ventilátory | 2021 | |
|
Vodovodní baterie a sprchové hlavice | 2021 | |
|
Ohřívače vody (s tepelným čerpadlem) |
2021 | |
|
Tepelná čerpadla | 2021 | |
|
Klimatizace | 2021 | |
|
Oběhová čerpadla |
2021 | |
|
Laserová multifunkční zařízení |
2017 | |
|
Laserové tiskárny |
2017 | |
|
Inkoustové a multifunkční tiskárny |
2017 | |
|
Výdejníky vody |
2016 | |
|
Skladovací chladničky a mrazničky |
2016 |
Proces hromadného nakupování
1. Pravidla nakupování
Doporučuje se do pravidel nakupování promítnout všeobecné zásady politiky společnosti ještě dříve, než je zahájen samotný proces nákupu. V případě, že má organizace již zaveden systém environmentálního managementu nebo jí záleží na environmentálních cílech, většina odpovídajících pokynů je již součástí pravidel nakupování.
2. Analýza potřeb
Podrobná analýza potřeb a přezkoumání nezbytnosti nákupu je jedním z nejvýznamnějších kroků v environmentálně šetrném nakupování. Zahrnuje posouzení možných alternativ k nákupu výrobku, např. opravy starších přístrojů nebo leasingu nového výrobku. Také se zváží možnost zavedení opatření ke zvýšení účinnosti a synergie environmentálních aspektů.
3. Předpisy pro nakupování
Předpisy pro nakupování stanoví technické, ekonomické i ekologické požadavky na výrobek. Požadované vlastnosti musí být dostatečně konkretizované a měřitelné.
Na jedné straně jsou stanoveny povinné požadavky (např. minimální velikost obrazovky, či maximální příkon elektrického zařízení), jejichž nesplnění vede k vyřazení nabídky z výběrového řízení. Sem lze zařadit kritéria některého konkrétního systému štítkování. Vybavení povinnými štítky lze považovat za plnění povinného požadavku. U veřejných zakázek lze v případě dobrovolných štítků vzhledem k zásadě nediskriminace vyžadovat pouze shodu s požadovanými mezními hodnotami.
Kromě povinných požadavků jsou také stanovena tzv. cílová kritéria, která nemusí být nutně splněna, ale přispívají k pozitivnějšímu vyhodnocení nabídek (např. cílovým kritériem může být energetická účinnost anebo recyklovatelnost). Vyhodnocení cílových kritérií probíhá pomocí bodování, kde je obvykle význam jednotlivých kritérií odlišen různou váhou ve vyhodnocování.
Dále by měly předpisy stanovit mechanizmus vyhodnocení nákladů životního cyklu zahrnujících veškeré provozní i investiční náklady po celou dobu životnosti produktu.
4. Výběrové řízení
Předpisy pro nakupování se převedou do zadávací dokumentace. Zde jsou také uvedeny povinné požadavky a cílová kritéria, která se v případě potřeby dále konkretizují.
Pokud má být při nákupu zohledněno pouze několik environmentálních nebo energetických kritérií, je možné tyto dodatečné podmínky zahrnout přímo do stávající zadávací dokumentace. Je-li nutné v procesu nákupu zohlednit více environmentálních kritérií, pro jednotlivé třídy produktů lze použít obecně platné environmentální technické požadavky.
5. Přidělení zakázky
Zakázka může být přidělena na základě dvou postupů – jednoduššího anebo komplexnějšího.
U obou postupů se nejdříve stanoví, zda nabídka splňuje veškeré povinné požadavky. Pokud tomu tak není, je z výběrového řízení vyloučena.
Při jednodušším postupu je dále vybrán produkt vyhodnocený jako nejhospodárnější nabídka pouze na základě nejnižších nákladů životního cyklu.
Pokud je zvolen komplexnější postup, nejhospodárnější nabídka je vyhodnocena souhrnně na základě kritéria co nejnižších nákladů životního cyklu a zároveň souladu s cílovými kritérii, a to na základě předem stanovených vah. Váha nákladů životního cyklu v celkovém hodnocení by měla být nejméně 50%, tak aby ekonomický aspekt zůstal tím nejdůležitějším. Pro environmentální cílová kritéria je obecně doporučovaná váha 30%. (U veřejných zakázek by v souladu s právním názorem Evropského společenství neměla překročit 45%.) Zbývající procenta můžou být přidělena dalším cílovým kritériím.